Navigace

Obsah

Historie

 

... majitelé obce a panství.....

 

Společná historie místních částí

 

Ves Srbice byla darována paní Přibyslavou, manželkou velmože Chotěbora, dceří Eufrozíně, která vstoupila do premonstrátského kláštera v Doksanech. Tím připadla ves Srbice klášteru doksanskému. Představený kláštera doksanského prodal ves Ledvice, kteroužto uvedená Eufrozína dostala od otce; z toho je patrno, že i ves Srbice náležela tomuto klášteru již před rokem 1195, protože téhož roku zemřel zmíněný již představený Volfram.
Klášter snad postavil ve vsi Srbicích nějakou tvrz, patrně na Stráncích, v místech, kde dnes je obytné stavení kováře Kohouta a zbytek sklepů.
Roku 1336 ( 11. listopadu ) postoupena klášterem trhová ves Koloveč, Srbice a Těšovice (Tisovice) Jaroslavu ze Skočic na čas života, za roční plat 40 kop grošů pražských. Jaroslav ze Skočic, také z Poříčí zvaný, připomíná se až do roku 1352 jako majitel Kolovče, Srbic a Těšovic. Byl velkým příznivcem kláštera v Chotěšovech. Pocházel z rodu Černínů z Chudenic.
Roku 1421 byl klášter doksanský vypálen a zbaven mnohých statků. Také Srbice přešly v té době jinému majiteli. Klášter doksanský byl u Budyně.
Roku 1426 připomíná se, že tu patronoval Jaroslav Plichta ze Žirotína, neboť presentoval do Srbic za faráře mistra Jakuba Štěknu z Královic. Faráře Štěknu měl uvésti farář z Plzně.
Spolu s Kolovčem dostaly se pak Srbice v držení pánů z Roupova, za nichž podle záznamu nebylo v Srbicích žádné obytné tvrze. Zboží kolovečské bylo Vladislavem Jagellovcem potvrzeno 30.dubna 1491 Janu Roupovskému z Roupova a jeho 4 synům. Jan Roupovský vyplatil r. 1473 Hrádek a Poděhusy (patrně nynější Poděvousy).
Zboží kolovečské tvořívaly skoro vždycky Srbice. Janův syn Adam prodal pak Poděvousy r. 1543 Bohuslavovi i Vidršpergárovi z Vidršperka. Adam Roupovský v posledním pořízení ze dne 9. března 1570 přidělil nejmladšímu synu svému Hynkovi Srbice, a to panský dvůr s ovčínem, druhou polovici městečka Koloveč s panským domem a kostelem, ves Srbice a část vsí Chocomyšle , Kaniček a Těšovic. Protože Jan Roupovský neměl ve svém dílu " staveného bytu ", bydlel až do sv. Martina na Roupově.
Roku 1577 koupili společně všichni čtyři bratři od císaře Rudolfa II. zbytek Kolovče s příslušnými vesnicemi. R. 1580 prodal Hynek svůj díl, tedy i Srbice Jindřichu Staršímu Žákavci ze Žákavy, za 8 900 kop českých grošů. Tento majitel, jak se zdá, postavil nový zámek při dvoře v Srbicích, který ozdoben z venku oblíbenou tehdy rustikou. Zbytek této rustiky byl ještě r. 1903 patrný pod omítkou na zdi u vrat do dvora. Také na sýpce štít při stájích měl zbytky rustiky.
Roku 1590 zemřel Jindřich Žákavec ze Žákavy a pochován před velkým oltářem v kostele srbickém. Jindřich Žákava zanechal tři nezletilé syny. Po své zletilostí ujal se panství Srbic Václav Lev, který po smrti svého bratra Viléma, pána na Chocomyšly, vychovával jeho nezletilé děti.
Po smrti Václava Lva (byl bezdětný), ujal se panství srbického jeho nejmladší bratr Jindřich, který umírá r. 1636 a je v kostele srbickém pochován. Vilém Žákavec byl katolíkem a podle Balbína měl velký podíl na tom, že Domažlice byly dobity císařskými. Václav Lev, který po smrti jeho spravoval zboží jeho v Chocomyšli, přikoupil k němu z konfiskátu dvůr Přikřici.
Jindřich Žákavec zanechal opět nezletilé děti Diviše Lva, Jana Viléma a Ferdinanda Františka. Děti byly patrně velmi malé při smrti otcově, neboť v poručnictví se vystřídala jejich máti Kateřina Lidmila Žákavcová z Mitrovic, pak Eliška Vratislavova za Žákavy a jejich bratranec Jan Karel Žákava na Chocomyšly.
V letech 1650, po své zletilosti, ujímá se svého zboží sám Diviš Lev. Oba jeho bratři sešli násilnou smrtí r. 1654. Ale ani tento Diviš se dlouhého věku nedožil, protože Srbice nacházíme opět v rukou Jana Karla , který zemřel před rokem 1664. 
Vdova po Janu Karlovi nemohla udržeti panství v Srbicích pro svého syna Václava Antonína a proto je prodává r. 1664 Kunatovi Jaroslavovi, hraběti z Bubna. Tento následujícího roku připojuje k Srbicům statek Lštění, které koupil od obce domažlické. V tradici dosud mezi lidem žije vzpomínka na pány Žákavce ze Žákavy. Rod hrabat z Bubna u lidu nezanechal pěkné pověsti. Neboť podle Pamětí hraběte Evžena (žil v 1. 1796 - 1868, u něhož byl hostem Dobrovský), z konce XVIII. a zač. XIX. stol. vypravovali si lidé, že jeden pán z Bubna s nimi krutě zacházel, bezbožně a nešlechetně žil a za své skutky zle skonal.(Nebyl to onen Diviš Lev?)
Vnitřek zámku, byl od hrabat z Bubna pěkně vyzdoben. Již páni ze Žákavy dali si vymalovati erby všech svých předků a páni z Bubna dali přimalovati ve světnicích rovněž znaky svých předků, jejich manželek a předků týchž manželek. Znaky tyto si Balbín opsal a budou uvedeny dále. Bezpochyby dal je malovati sám Kunata. V tabulnici vymalovány erby 10 Černínu a jejich manželek, tak bylo asi 27 erbů před nimi, obraz Samsonův jako symbol bujarosti, český lev jakožto domnělý znak, původní znak Černínů. Při každém erbu byl pak český nápis majitele erbu. Tyto erby v kopiích i s nápisy zachovány jsou v zámku Jindřicho-Hradeckém.
Po Kunatovi držel Srbice třetí jeho syn Leopold Maxmilián, který r. 1708 zemřel a nezůstavil po sobě dědice. Statek jeho dědili jeho bratři Adam, Innocenc (tomuto v letech 1690 - 1698 odhádáno Lštění, které pak později prodáno Františku Josefu Černínovi z Chudenic, které r. 1719 koupil Jan Maxmilián Kyšperský z Vřesovic a připojil je k Přívozci). František, který pro veliké dluhy dal Srbice r. 1711 odhádati.
Z tehdejšího popisu (1711) je patrno, jak rozsáhlé bylo obytné stavení (zámek). V přízemí se nalézala veliká síň, klenutá kuchyně, rozličné sklepy, pokoj čelední. První patro: kromě pokojů a komor tabulnice (síň hodovní a tři velké pokoje). Statek Srbice odhadnut byl v tomto odhadu celkem na 88 716 zlatých.
Po roce 1711 koupen statek Srbice (Srbice, Těšovice, Zíchov, Koloveč, Močerady a Nové Dvory) k Chudenicům. 0 stavu zmínku o Srbicích opět čteme v pamětech hraběte Evžena : V zámku byla veliká hostina, když najednou svíčky na lustru zhasly a se stropu spadly. Když uděšená společnost povstala a z tmavé tabulnice vyběhla, sesul se strop s velikým hřmotem.
Za Černínů vystřídalo se mnoho správců, z nichž správce Svoboda vysázel v obci mnoho krásných stromů.
V roce 1924 provedena pak parcelace statku. Mnoho pozemků dostalo se chudým domkářům. Zbytek pak byl přidělen jako zbytkový statek poslednímu správci panu Vladimíru Běhálkovi*), který značným nákladem statek pomalu modernisuje, ale i obytné stavení upravuje podle nynějších názorů na bydlení.
(*) Statek v té době odhadnut asi na 350 tisíc korun československých.)


.... přiložena ručně kreslená mapka obce Srbice s názvoslovím jednotlivých míst v obci (blíže neurčeného stáří) ....

 


Poznámka:



Texty o jednotlivých místních částech budou postupně doplňovány o další informace po jejich získání a zpracování do elektronické podoby, a to díky materiálům poskytnutým spoluobčany.